ROZHOVOR PRO ČASOPIS REGENERACE - 1. část

 

1) Kdy vlastně jóga vznikla, kdo byl jejím zakladatelem a k jakému účelu vznikla?

 

Ve staroindické nebylo zvykem zaznamenávat historické události. To se objevilo až s příchodem islámu. Tedy jakákoliv datace dávné indické historie je velmi obtížná. První datum dnes známe díky Alexandru Velikému, který 327 př. n. l došel k Indu. Stejný problém vyvstává i při pátrání po dataci sanskrtských textů - například známý epos Mahábhárata má časový rozptyl až 1000 let.

Kořeny jógy v Indii lze vypátrat v alternativních proudech védského náboženství. Existuje několik zmínek, částí veršů, ba dokonce i hymnus. Ten poukazuje na fakt, že vedle hlavního proudu existují jedinci zabývající se introspekcí. Tedy pohledem dovnitř při určité konkrétní činnosti. Otázka existence jógy v v předárjovském období je diskutabilní. Hovoří se o Protošivovi z harapské civilizace (více než 3000 let př. n. l.) – o jakémsi pečetítku, postavě v jógovém sedu. Takový sed byl však tehdy více než obvyklý. Nezbývá nám tedy, než se pouze domnívat.

Védské období se datuje někdy od 1500 let př.n.l. V nejstarším z véd, v Rgvédu, existují slova, označující pojem asketa. Za tím můžeme vidět i askety jógové. I v této věci nám však nezbývá víc než pouhé dohady, neboť není jisté, zda askeze jako taková vznikla v árijovské společnosti či mimo védské prostředí anebo zda existovala ještě dříve.

Jak vysvětlit pojem askeze? Na jedné straně máme hospodáře, který usiluje o hodnoty tohoto světa. Védský muž, který chce bohatství, krávy, úrodu, syny, dlouhověkost. Na straně druhé je asketa, který se ze společnosti vyděluje a zříká se hodnot světa pro to, aby získal něco víc.

 

Shrnutí:

 

Jóga s největší pravděpodobností existuje již téměř 3 000 let. Přesnou dobu jejího vzniku však nedokážeme určit. Zakladatele neznáme. Vznikla pravděpodobně jako alternativa tehdejšího rituálního způsobu života z důvodu hledání pravdy vlastním úsilím.

 

2) Kdy se začala více šířit v Evropě a čím si vysvětlujete zvýšený zájem lidí o jógu v poslední době?

 

První zvěst o józe do Evropy přinesl ve 14. století Abú Abdallah ibn Battúta, významný arabský cestovatel a kartograf středověku, který k řece Indu docestoval v roce 1333. V 17. století o józe referovali jezuité. Pravděpodobně první publikací, která přinesla jógovou filozofii do Evropy, byl anglický překlad Bhagavadgíty, který vyšel kolem roku 1800. Následně francouzský učenec Anquetil Duperron přeložil upanišady z perské verze do latiny. V 19. století navštívilo Evropu několik učitelů jógy. Jejich vliv byl však pouze lokáln, bez dalšího šíření. Všeobecně se uznává, že začátek historie jógy na západě splývá s kongresem The Parliament of Religions, jež se konal v r. 1893 v Chicagu a jehož se zúčastnil tehdy třicetiletý svámí Vivékánanda, žák Šrí Rámakršny. Stal se tam nejobdivovanějším řečníkem a později navštívil i Evropu, kde jóga začala být známá počátkem 19. století. O jejím šíření v Evropě můžeme mluvit až s počátkem 20. století.

Svou filosofií prorůstá jóga do evropského prostoru proto, že nepřímo souvisí s křesťanskou mystickou tradicí. Obě kopírují linii poznávání, filozofování a niterného prožívání. Křesťanství, které niternost tohoto typu postupně vytěsnilo, nenabídlo adekvátní náhradu a ani jí díky své rozvinuté institucionalizaci, zkostnatělosti a systémové uzavřenosti nabídnout nemůže. Mystická cesta jógy je bezesporu mnohem propracovanější s mnohem hlubšími historickými kořeny. Jóga dokázala se svým pojmovým aparátem také mnohem přesněji zmapovat jednotlivé etapy duchovní cesty. Jóga se na rozdíl od psychoanalýzy domnívá, že podvědomí lze ovládnout askezí a prostřednictvím techniky sjednocení stavů vědomí. Psychologická a parapsychologická zkušenost východu obecně, a jógy především, je nepopiratelně rozsáhlejší a uspořádanější než zkušenosti, na jejichž základě byla vybudována západní teorie o struktuře psychiky. Je pravděpodobné, že v tomto bodě má jóga pravdu a že podvědomí - ať už se to může zdát jakkoli paradoxní - může být poznáno, zkroceno a ovládnuto.

Zvýšený zájem o jógu v poslední době je dán tím, že je mnoho různých jógových škol a směrů a stále vznikají další. Tedy předkládané spektrum jógy v našich končinách je velice pestré. Ovšem rozšířené pojetí jógy tak, jak je u nás známé, tedy ve formě tělesných pozic a dynamických cvičení, je záležitost až moderní doby, kdy se projevila obrovská schopnost indické kultury přizpůsobit se. Když byla Indie pod nadvládou Angličanů, Indové si všimli, že Angličané cvičí a že je to baví. A tak se tomu přizpůsobily i některé jógové směry. S největší pravděpodobností nejvíce jógových poloh vzniklo až ve 20. století. Ve skutečnosti je totiž v základních jógových textech popsána jen malá část dnes známých poloh. Pataňdžaliho Jógasútra neuvádí kromě meditačního sedu žádné další ásany. Hathapradípiká (Hathajógapradípiká), shrnující dílo klasické hathajógy ze 14. století, uvádí pouze 15 ásan – ve většině případů jde o různé druhy sedů se zkříženýma nohama, ke kterým podává pouze hrubé vysvětlení. Ještě starší hathajógické texty se ásanami vůbec nezabývají, ale píše se v nich o bandhách, mudrách a kumbhakách, například text Khéčarí vidjá se zabývá pouze mudrou khéčarí.

Nicméně kromě moderních jógových cvičení je především v poslední době patrný zvýšený zájem i o tradiční jógu, zabývající se nitrem a duchovním vývojem člověka, který je nezávislý na náboženském vyznání. Je to mimo jiné zásluhou Ramany Maháršiho, který za svého života měl za své žáky i Evropany a i v ČR jsou lidé, praktikující jeho techniku átmavičáry. Asi prvním evropským publicistou, který se s Maháršim setkal, byl Paul Brunton (Tajnosti indické). U nás se učením Ramany Maháršiho zabývali především Dr. Eduard Tomáš a PhMr. Rudolf Skarnitzl.

Dalším jógovým učitelem světového významu, který i za doby totalitní spolupracoval s Ústavem fyziologických regulací ČSAV, je MUDr. Mukund Bhole. Jeho učení je průzračně čiré. Vede své studenty přímočaře k nejvyššímu cíli. Kromě Indie aktivně působí v Japonsku, Velké Británii, Francii, Itálii, Lucembursku, Maďarsku, Brazílii, Argentině a České a Slovenské republice. V těchto zemích rozvíjí program tradičního, prožitkově orientovaného jógového vzdělávání a terapie.

 

Shrnutí:

 

Jóga se v Evropě počala rozšiřovat začátkem 20. století. Zvýšený zájem o jógu je dán její velkou popularizací moderními směry. Stále větší množství lidí se však zajímá i o jógu tradiční, vedoucí k hledání duchovní podstaty člověka bez závislosti na náboženském vyznání.

 

3) Jak jste se vy dostala kdysi k józe a co Vás na ní přitahuje?

 

K mému první setkání s jógou došlo koncem 70. let. Tehdy jsem pravidelně každý den chodívala kolem vitríny, kde se prezentoval Gymnastický oddíl jógy fotografiemi, na kterých byli pružní, štíhlí a usměvaví lide v různých polohách. V názvu oddílu se tedy objevilo „jóga“. Zanedlouho poté jsem byla na letním, tehdy pionýrském, táboře a jedna z oddílových vedoucích byla ta, kterou jsem znala z oněch fotografií. Dodnes je její obraz v mé mysli. Na některé okamžiky se nezapomíná a takových je v souvislosti s jógou více.

Uplynulo několik let, než jsem v letech 1984-85 tento oddíl začala navštěvovat. Tehdy jsem „trénovala“ polohy a dýchala, abych vůbec těchto poloh mohla dosáhnout. Život přinesl jiné povinnosti. Nastal čas naplnit úlohu ženy a být matkou - mám tři děti, které mají 29, 20 a 18 let. Podruhé jsem o jógu setkala v polovině 90. let, opět však na relativně krátkou dobu. Jiné povinnosti mne odtáhly od praktikování.

K návratu k józe poté došlo až v roce 2001. Nejprve pouze k docházení na jógový kurz, později k častějšímu navštěvování veřejných lekcí, a postupně ke studiu jógy. Při studiu jsem měla možnost potkat se s více lidmi. Někteří z nich mě určitým přístupem, striktním, přísným, laskavým i jemným, připravili na zásadní setkání s učitelem. V józe se říká „Když je žák připraven, učitel se najde“. Já jsem potkala dva, indického učitele pana MUDr. Mukunda Bholeho a pana PhMr. Rudolfa Skarnitzla. Obě setkání přišla zhruba ve stejnou dobu, před 8 lety. Další okamžik, na který se nezapomíná.

Díky těmto setkáním u mne došlo k velké změně v chápání a přijímání jógy. Tělesné polohy přestaly být na prvním místě. Jediná poloha, která byla pro mě podstatná, byl sed. Sed bez úsilný, bez bolestný, takový, který nebránil koncentraci, který dovolil obrátit veškerou pozornost k tomu, co bylo potřebné, k tomu, k čemu vedl učitel. Přišly první zkušenosti na základě obrácení se dovnitř, do nitra - první doteky, poznávání sebe, v plnosti. Zkušenosti bolestné, plné strachu a bloků. Zároveň mi bylo dovoleno zakusit první střípky pocitu niterného štěstí, toho štěstí, které je uvnitř mě, které není závislé na vnějším světě. Přicházely (stále v praxi přicházejí) vzpomínky v podobě pocitů, myšlenek, vyprázdnění zasunutého, uloženého někde hluboko ve vědomí, v podvědomí. Někdy velmi bouřlivý proces přesto přináší úlevné a uvolňující okamžiky. Další niterné pocity blaženosti, jejich esence, mě provází a dovoluje mi být se sebou, být v sobě, být v Bytí. Tyto otisky mi umožňují zvládat nelehké životní situace, které mi do života vstupují, ať už si za ně mohu sama nebo ne.

A co mě přitahuje? Na základě vzpomínek jsem si uvědomila, že mne určitá činnost a aktivita přitahovala již od dětství. Cyklický pohyb a dýchání v určitém rytmu – osm let jsem závodně plavala, háčkování a pletení – pozornost věnovaná počítání a opakujícímu se vzoru. Jistě nelze hovořit o józe v plném slova smyslu, ale jedná se o techniky, které v józe nacházíme. Rozdíl tkví v místě, do něhož je obrácené vědomí - zda ven do vnějšího světa či dovnitř sebe.

 

Míša Svatošová